Rekuperace, tedy zpětné získávání tepla znamená využití odpadního tepla pro ohřev čerstvého vzduchu přiváděného z venkovního prostředí. Současné technologické parametry novostaveb s pasivním režimem nebo nízkoenergetické rodinné domy se bez větrání pomocí rekuperace neobejdou. Není totiž u nich, díky dodržování nutnosti izolací a utěsnění, zajištěna dostatečná výměna vzduchu a hrozí tak problémy s vlhkostí, způsobující vznik plísní a rozmnožování mikroorganismů a tím pádem i zdravotní problémy lidí, žijících v takovém prostředí.

Rekuperační výměník zajišťuje předání tepla mezi odváděným vzduchem z místnosti a přiváděným dovnitř. Je nutné si ale uvědomit, že se nejedná o metodu vytápění, ale pouze o to, aby ztráta tepla při výměně vzduchu byla co nejmenší. Pro zajištění tepelného komfortu je důležité umístit do objektu zdroje tepla, které budou místnosti vytápět. Účinnost rekuperačních jednotek se většinou pohybuje okolo 60 – 80%, tedy je u nich zajištěno 60 – 80% využití odváděného tepla pro ohřev přiváděného vzduchu do místnosti. Důležitým faktorem pro výběr rekuperační jednotky by měla být vždy také její hlučnost a příkon ventilátorů.

Průběh montáže rekuperační jednotky do domu

Rekuperační jednotku zavěšujeme buď do technické místnosti, nebo do podkroví, vždy podle daného typu jednotky. Od rekuperační jednotky vedeme kulaté vzduchotechnické potrubí, které je napojeno na antibakteriální kulaté hadice. Ty jsou přichyceny u stropu na objímky a vedou do každé místnosti k rozdělovacímu boxu, který přivádí vzduch do místnosti. Z prostorů kuchyně, koupelny a toalety se odvádí odpadní vzduch, který nasává rozdělovací box instalovaný v prostoru podhledu. Do prostoru obývacího pokoje, ložnice a dětského pokoje se pak vzduch přes rozdělovací box přivádí. Jednotka umí pracovat v automatickém režimu a dá se ovládat i přes mobilní technologie.